LLS-love life story

Príbeh, ktorý vás dostane

Kalendár

Novinky

Slovníky

Entština

Entština - neříkej nic, co nestojí za to říkat

 

            Enti původně neměli žádný vlastní jazyk, ale jakmile se začali stýkat s elfy, přijali myšlenku dorozumívání se pomocí zvuků. „Vždycky chtěli se vším mluvit, ti staří elfové,“ vzpomínal Stromovous (Dvě věže/III.kniha, 4.kap.). Enti měli rádi quenijštinu, ale vynalezli si také svůj vlastní jazyk, pravděpodobně nejpodivnější ze všech řečí Ardy. Tolkien ho popsal jako „pomalý, zvučný, s tendencí k hromadění a opakování, vpravdě dlouhodechý, tvořený mnoha odstíny samohlásek a rozlišováním tónin a délek, které se ani nejučenější Eldar nepokusili znázornit písmem“ (Dodatek F). Enti byli patrně schopní rozeznat okamžité změny výšky a délky a používat tyto rozdíly k rozlišení významu slov. Mnoho různých entských hlásek či slabik by mohlo lidskému, dokonce i elfskému uchu znít stejně. Zdá se, že entština používá různé zvuky, podobně jako čínština, kde např. jednoduché slůvko „ma“ má čtyři významy (od „matka“ po „kůň“), a Číňanům bude vždy znít různě, protože samohlásku a vyslovují v každém významu jinak. Entšina používá více zvuků než čtyři.

            A-lalla-lalla-rumba-kamanda-lindor-burúmë je jediný příklad pravé entštiny, zvláštní zvuky tu ale nejsou nijak vyznačeny. To může být jeden z důvodů, proč Tolkien tento jedinečný zlomek pravého jazyka Entů označil jako „pravděpodobně velmi nepřesný“ (Dodatek F). Tento fragment nemůžeme nijak jazykově rozebrat. Můžeme jen říct, že obecné tvary slov vypadají jako silně inspirované quenijštinou (všechny prvky kromě burúmë (quenya nedovoluje použití b na tomto místě) mohou pocházet ze Vznešené elfštiny, pokud nám elfská fonetika dovolí).

            Tolkien také popsal entštinu jako dlouhodechou se sklonem k hromadění. To proto, že každé slovo je skutečně velmi dlouhé a obsahuje velmi detailní popis předmětu hovoru. Stromovou řekl, že jeho vlastní jméno „pořád roste a žiju už náramně dlouho. Takže moje jméno je jako příběh. Opravdová jména vám řeknou celý příběh věci, ke které patří; tak je to v mém jazyku, ve staré entštině, jak byste ji nazvali.“ (Dvě věže/III.kniha, 4.kap.) Později začal Stromovou líčit entský popis Skřetů přímo v obecné řeči, jenže zjistil, že by jeho promluva zabrala příliš mnoho času stvořením podobným lidem: „Byl tady totiž pořádný sběh těch, burárum, těch zlookých-černorukých, křivonohých-kamenosrdcatých-smradlavých-krvežíznivých, morimaitë-sinca-honda, húm, zkrátka, protože jste ukvapený národ a jejich plné jméno je dlouhé jako roky utrpení, té skřetí havětí…“ (Návrat krále/VI.kniha, 6.kap.; morimaitë-sinca-honda znamená v quenijštině „černoruký-kamenosrdcatý“) Entské slovo pro skřeta byl velmi dlouhý a pečlivý popis skřetů a jejich „kvalit“. V několika případech Stromovou rovněž použil quenijské prvky a spojil je dohromady jako ve své vlastní řeči, např. v laurëlindórenan lindëlorendor, malinornélion ornemalin. V Letters:308 Tolkien vysvětluje, že quenijské „prvky jsou tyto: laurë - zlato, myšleno jako barva, ne jako kov, mohli bychom tedy říct spíš zlatá záře, ndor, nor - země, kraj, lin, lind- - tón, zpěv, malina - žlutý, orne - strom, lor - sen, nan, nand - údolí. Zhruba tím tedy myslel: ‚Údolí, kde stromy ve zlaté záři zpívají, je to zem hudby a snění, jsou zde žluté stromy, je to zem žlutých stromů.‘“ Dalším příkladem tohoto spojování je  Taurelilómëa-tumbalemorna Tumbaletaurëa Lómëanor, což Tolkien překládá jako „Mnohostinnýles-hlubokodolinočerný-hlubokodolinozalesněný Smutnokraj“. Tím Stromovous víceméně myslel: „V hlubokých dolinách lesa je černý stín.“ (Dodatek F) Tyto příklady nám ukazují zlomek mimořádné složité a opakující se skladby. Připomínka „víceméně“ je jistě oprávněná. V pravém smyslu není možno entštinu překládat do jakéhokoli lidského jazyka. Její překlad může být pouze stručný a neúplný přehled vlastní výpovědi. Jim Allan uvažuje: „Proslov v entštině by mohl znít jako velmi košatý a spletitý druh poezie, kdyby mohl být lidmi přeložen. Opakovalo by se opakované opakovaného jen s drobnými obměnami. Kdybychom porozuměli něčemu, co by se dalo nazvat větou, postupovala by jako spirála, která obtáčí hlavní smysl kolem a kolem a po celou cestu zmiňuje to, co už řečeno bylo a co řečeno bude.“ (An Introduction to Elvish, str. 176)

            Díky těmto znalostem můžeme lépe porozumět Stromovousovu vlastnímu popisu své řeči: „Je to pěkný jazyk, ale říct v něm něco trvá velmi dlouho, my totiž neříkáme nic, co nestojí za to dlouho říkat a dlouho tomu naslouchat.“ Ent Bregalad dostal své elfské jméno „Quickbeam“ (český překlad Řeřábek - pozn. překl.), když jinému entovi odpověděl ano, ještě než skončil otázku, to bylo považováno za silně „ukvapené“ (konce otázky se přece mohl dočkat už za hodinu). Je tedy jasné, že entština není jazyk, který bychom použili, kdybychom chtěli říct: „Podej mi sůl.“ Když naslouchal poradě Entího srazu, Pipina napadlo, jestli „už se dostali před „dobré jitro“, když je entština takový „neukvapený“ jazyk, a bude-li Stromovou vyvolávat přítomné, kolik dní mu asi potrvá, než přezpívají všechna svá jména. ‚Rád bych věděl, jak se řekne entsky ano a ne,‘ pomyslel si.“ (Dvě věže/III.kniha, 4.kap.) Musíme předpokládat, že entská „slova“ pro ano a ne jsou dlouhé, opakující se proslovy na téma „souhlasím“ nebo „nesouhlasím“, takže zřejmě i Bregaladova „rychlá odpověď“ nějakou chvíli trvala. Zdá se, že enti ale nehovořili pouze v „dialozích“ s jednou dlouhou promluvou za nějaký čas. Během Entího srazu „enti začali pomalu mručet: připojovali se jeden po druhém, až všichni společně prozpěvovali v dlouhém stoupavéma klesavém rytmu; tu zazvučel hlasitěji na jedné straně, tu utichal a zvedal se dunivě na druhé straně kruhu.“ Očividně byl onen rozhovor dlouhou, vibrující symfonií mnohých názorů vyslovených téměř zároveň, které pomalu splývají v rozhodnutí. To může vysvětlit i to, proč mručení ustalo až ve chvíli, kdy entí rada rozhodla o své reakci.

            Nicméně je jasné, že tento jazyk není nic pro bytosti, které vnímají čas jako my. Podivnosti, jako je tato, musíme plně očekávat, máme-li co dočinění s jazykem chodících stromů.

 

 

Ardalambionu H. K. Fauskangera se pokusila přeložit Erumoicë Elleborg Valcariel

Žádné komentáře
 
Ak pre mňa máte radu, kritiku, prípadne pochvalu ohľadne týchto stránok, ozvite sa na môj mail ardil@zoznam.sk.